Burket: Jsem optimista, jádro má budoucnost

Konference o budoucnosti Jaderné elektrárny Dukovany se ve Valči zúčastnila řada odborníků schopných posuzovat tento problém v mnoha souvislostech. Jedním z nich byl prezident České nukleární společnosti Ing. Daneš Burket, Ph.D.

* Co říkáte na průběh a výsledky konference ve Valči?

Z pohledu Třebíčska je dobře, že hlas z regionu takto silně zazněl. Po tom, co jsem slyšel vystoupení obou hejtmanů a dalších představitelů veřejné správy, jsem byl naplněn optimismem, že region, a nejen ten, to myslí s budoucností dukovanské jaderné elektrárny vážně a je ochoten pro ni udělat všechno. Ale na druhou stranu mě znejistilo vystoupení ředitele sekce energetiky z Ministerstva průmyslu a obchodu pana Gebauera. Nepadla v něm žádná konkrétní informace, jak vlastně stát chce výstavbu nových jaderných bloků podpořit. Státní energetická koncepce se za posledních deset let změnila asi dvakrát, a byť ji schvaluje parlament, tak je velká otázka, jakou má takový dokument závaznost a nakolik to vlastně stát s podporou jaderné energetiky myslí vážně.“

* Jakou v tom všem hrají roli peníze potřebné na dostavbu EDU, třeba i výkupní ceny elektřiny, a na druhou stranu ona komplikovaná předlicenční přípravná fáze, jak o ní hovořila paní Drábová?

Samozřejmě ten licenční proces je extrémně náročný. Bude náročný nejen pro ČEZ, ale pro Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Ale myslím si, že to všechno je zvládnutelné. Já vidím větší problém právě v ekonomice toho projektu. Když se prováděla studie proveditelnosti pro nové bloky, byla cena elektřiny 55 euro za megawathodinu, zatímco dnes je míň než pětatřicet. Takže je logické, že poměry na trhu elektřiny se dramaticky změnily a zdá se, že bez silnější státní podpory ČEZ zkrátka nemůže do takového rizika jít.

* Ale na světě přece nejsou jenom kupecké počty, lidé si už před několika generacemi zvykli, že v zásuvkách ten proud zkrátka vždycky je. Je to věc, o které už se nepřemýšlí, že by mohla nebýt.

Já vždycky v tomto případě zmiňuji slova, která kdysi pronesl tehdy ještě ministr Kalousek o projektu dalších temelínských reaktorů. Ten řekl, v současnosti je to ekonomický nesmysl, ale je to strategický zájem státu. To znamená, že to ekonomicky dnes zřejmě nevychází kvůli ceně elektřiny, ale pokud se stát rozhodne, že je to jeho strategický zájem a z hlediska energetické bezpečnosti důležitá věc, tak potom je třeba, aby tu výstavbu nějakým způsobem podpořil. Ne třeba přímo finančně, ale podpořil. Něco takového jsme zkrátka od toho zástupce ministerstva průmyslu a obchodu Gebauera neslyšeli.

* Lidé si už ale dávno zvykli, že elektřina je veřejný statek, civilizační vymoženost a standard, ze kterého se nesmí ustupovat. Něco, o čem se nepřemýšlí, že by nemělo být, že by snad měly přijít doby, kdy by se z důvodu nedostatku elektřiny ve státě vypínal proud. Něco takového je i politicky těžko průchodné.

Přesně tak. My jsme to vlastně nikdy nezažili. Občas to někdo z nás zažije, když vyjede do destinací v rozvojových zemích, kde se občas stává, že se proud vypíná nebo že světla v nějaké vyhrazené doby nesvítí.

* Co není, může být.

Když se podíváte, jaké máme možnosti do budoucna, tak obnovitelné zdroje mají v našich zeměpisných polohách svůj limitovaný potenciál, pokud se týká České republiky, uhlí pro uhelné elektrárny nám dochází. Pokud neprolomíme limity, tak máme uhlí možná už jen na dvacet let, navíc je to cenná chemická surovina.

* A potom nám zbývá už jen plyn a nebo jádro.

Plynovou elektrárnu postavil ČEZ jednu v Počeradech, ale nespustil ji, protože její provoz také ekonomicky nevychází. Za dobu výstavby ceny elektřiny klesly téměř na polovinu a cena plynu výrazně vzrostla. Takže pokud nechceme, aby nám ceny elektřiny dramaticky rostly a nechceme být závislí na dodávkách plynu z Ruska, a to se dostávám zase zpět ke zmíněné energetické bezpečnosti, tak zkrátka já osobně a objektivně, ať jsem nebo nejsem fanoušek jádra, jinou možnost než jadernou energetiku v dlouhodobějším horizontu nevidím. To jsou jednoduché kupecké počty.

* Jak ale může stavět jaderné elektrárny stát, který má dluh tisíc šest set miliard korun a jeho zadlužení stále roste? Jaké záruky může takový stát nebo jeho vláda dávat při výstavbě nových jaderných bloků?

Tak jak stát postupně omezuje podporu obnovitelných zdrojů kvůli deformacím ceny elektřiny a špatně nastavené podpoře, tak jsem optimista v tom, že do budoucna ceny nemohou nadále klesat – ale abych nestrašil konečné spotřebitele – mám na mysli ceny silové elektřiny, tedy elektřiny, kterou dodávají elektrárny do sítě a která tvoří jen zlomek celkové ceny elektřiny pro domácnosti. Jedna z možných forem podpory státu je takzvaný contract for difference, který je postaven tak, že se stanoví určitá cena silové elektřiny a pokud je potom skutečná cena nižší, zadotuje rozdíl stát, ale pokud je naopak vyšší, jde zisk z tohoto rozdílu do jeho kapsy. Nepředpokládám, že by ceny silové elektřiny donekonečna klesaly a vzhledem k tomu, že takový kontrakt by začal fungovat až v době spuštění nových bloků – tedy někdy za patnáct, dvacet let, jsem přesvědčen, že takový kontrakt víc než riziko, představuje pro stát příležitost, jak relativně snadno přijít k zisku. Na druhou stranu při dnešním turbulentním vývoji cen elektřiny se nikdo nemůže divit ČEZu, že se bez státní podpory nebo záruk zdráhá jít do projektu za stovky miliard.

* Je to přece jen divný optimismus z hlediska nás, lidu obecného, doufat v růst drahoty elektřiny. Nestačí drahá voda?! A co když do patnácti let Němci vymyslí nějaké geniální způsob skladování elektřiny?

To je správná otázka. Má to jen jeden zádrhel, že zatím nikdo ve velkém v Evropě neinvestuje do výzkumu a vývoje. Já vždycky říkám, že kdyby se desetina peněz, které šly do podpory obnovitelných zdrojů, ty miliardy, daly do výzkumu a vývoje, tak už dnes máme fotovoltaické a větrné technologie, které by byly konkurenceschopné i bez dotací. A stejně je to se zálohováním nebo ukládáním elektřiny. Kdyby se někdo vrhl na výzkum nových baterií a jiných systémů ukládání elektřiny místo nesmyslné komerční podpory fotovoltaiky, tak je možná dnes všechno jinak. Nevím ale, jaká je situace v tomto směru v Číně nebo jinde ve světě, tam investují do výzkumu a vývoje výrazně víc, než my v Evropě. Každopádně ale stěží můžeme nějaké převratné technologie nebo výrazného zvýšení efektivity fotovoltaických nebo větrných zdrojů čekat v blízké budoucnosti. Ale ještě zpět k cenám elektřiny – znovu opakuji, že pokud očekávám růst ceny elektřiny, myslím tím silovou elektřinu a vzhledem k tomu, že ta tvoří jen zhruba pětinu konečné ceny elektřiny pro spotřebitele a konkurence na trhu je vysoká, nečekám žádný výrazný růst cen elektřiny pro domácnosti – spíše naopak.

* Je to vůbec z fyzikálního hlediska možné, že by šlo skladovat elektřinu v takovém množství, aby to bylo z národohospodářského hlediska významné?

Možné to je, když si vezmete například dnešní průtočné elektrárny na Vltavě, které zdaleka nevyrábí naplno. Kdyby vyráběly nepřetržitě, bylo by co zálohovat. I uhelné elektrárny, spousta z nich se dnes na víkend odstavuje, protože se poptávka v průběhu dne a týdne výrazně mění a musí navíc udržovat rovnováhu v síti, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr a naopak. Můžeme se bavit o úsporách, můžeme se bavit o zálohování, ale zdaleka nejvíce elektřiny spotřebuje průmysl, a pokud chceme, aby v budoucnu rostl – a na tom se asi shodneme všichni, tak je naivní domnívat se, že rostoucí poptávku po elektřině v budoucnu zachráníme úsporami. Byť samozřejmě nepopírám, že šetřit je třeba.

* Takže vlastně nemá cenu doma míň svítit a nepouštět počítače!

Když nám někdo říká, že výrazně uspoříme, když budeme doma míň svítit a míň pouštět počítače, tak je třeba podívat se na věc z pohledu celého hospodářství. Vezměte si, že sedmdesát procent elektřiny se spotřebuje v průmyslu a ve službách. Na domácnosti připadá jenom dvacet procent. A v domácnostech tu spotřebu činí z devadesáti procent ohřev vody, topení a vaření. Takže představa, že se uskromníme při svícení a ušetříme nějaké dramaticky velké množství elektřiny je lichá. Nikdo z nás nechce, aby průmysl klesal, chceme, aby i stavebnictví rostlo. Takže úsporami v domácnostech tuto rostoucí poptávku zřejmě nezachráníme.

* Když to shrneme, souhlasíte s tím, aby byl stupňován politický tlak poslanců, hejtmanů, občanských sdružení z našeho regionu na vládu, aby rozhodla ve prospěch dostavby 5. bloku Dukovan?

Předně je třeba vyvinout tlak, aby se stát postavil k podpoře jaderné energetiky čelem a aby se nebraly na lehkou váhu zásadní argumenty. První je celospolečenský, tedy zajištění energetické bezpečnosti státu. Abychom nebyli závislí na dovozu plynu a nepálili zbytečně uhlí, kterého máme nedostatek. A důležitým aspektem je samozřejmě i rozvoj našeho regionu. Odstavení Dukovan by bylo katastrofou, asi nikdo z nás si nedovede ve všech souvislostech představit, co by to znamenalo. Vláda by si to měla opravdu uvědomit a věnovat těmto záležitostem patřičnou prioritu. V tuto chvíli je ale mnohem důležitější, aby se podařilo prodloužit životnost Dukovan za rok 2015, protože na dnešní konferenci nikdo nezpochybnil, že nový blok nebo nové bloky se plánují spustit nejpozději v roce 2035. Prioritou je nyní proto zajistit provoz elektrárny v tomto meziobdobí.

* Ale třeba problému potravinové bezpečnosti jsme se už vzdali. Pro případ mezinárodní krize či války dnes nemá Česká republika dostatek zásob potravin na delší dobu. Ostatně i na konferenci ve Valči jeden z diskutujících, povoláním veterinář, konstatoval, že ze 140 procentní soběstačnosti v oblasti vepřového masa jsme spadli na 40 procent!

To je dnes možná zásadní problém, že tyto věci nikdo nebere dostatečně vážně. V životě jsme se s nimi nepotkali a nikdo si je nechce připustit. Nikdo si nedokáže připustit, že by nám hrozily blackouty, nikdo si nechce připustit, že bychom měli nedostatek potravin nebo zemědělských produktů. Aniž bych chtěl malovat čerta na zeď, tak energetická bezpečnost a potravinová bezpečnost jsou věci, které by se neměly brát na lehkou váhu.

Zdroj: Horácké noviny

zpět na úvodní stránku