Japonsko o osmnáct let pomalejší Německa

Postižené Japonsko reagovalo na loňskou zkázu fukušimské jaderné elektrárny zcela jinak než tisíce kilometrů vzdálené Německo. Neodstavilo osm atomových bloků ani nepřislíbilo, že zbývající vyřadí z provozu do roku 2022, jak učinila spolková vláda.

Postupně, podle toho, jak nabíhaly termíny plánovaných odstávek, se odpojovaly jednotlivé reaktory, až v květnu přestal dodávat do sítě poslední. Nadšení mezi protivníky atomu, pohříchu zahraničními, nebralo konce: „Vidíte, že to jde? A elektřiny je dost!“ komentovali třicetiprocentní výpadek.

I na volání po opětovném spuštění dvou bloků v Ói zásobujících třímiliónovou Ósaku a celou průmyslovou aglomeraci našli odpověď: Provozovatel Kepco přichází o výdělky a ósacký primátor Tóru Hašimoto mu jde na ruku.

A teď, když kabinet Jošihika Nody po dlouhém uvažování rozhodl, že Japonsko skoncuje s atomovou energetikou do roku 2040, překvapivě mlčí. Zdá se to příliš daleko, když v Německu se loni politici trumfovali s aktivisty, dokdy se lze zbavit reaktorů? Anebo se bojí, že realizace takového energetického převratu bude i přes delší přechodné období ještě komplikovanější než současná energetická revoluce v Německu?

Japonsko i Německo mají společnou zejména hospodářskou strukturu stavějící na vyspělém průmyslu. Neobejdou se tedy bez elektřiny v tzv. základním zatížení, tedy bez neustále běžících zdrojů dodávajících proud 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. V současné době to dokáží pouze elektrárny na fosilní a jaderné palivo.

Japonci fakticky veškerou ropu, zemní plyn, uhlí – i uranové palivo – dovážejí. Nepochybně dokáží vybudovat mořské větrné parky o výkonu desetitisíců megawattů. Pravděpodobně se nebudou muset potýkat s problémy, jež brzdí rozvoj těchto zdrojů v Německu – absence připojení k pevninské energetické síti, nedostatečné přenosové trasy apod. Nadále však budou potřebovat značné, třeba i menší než dnes, kapacity v základním zatížení.

A tady se touha Japonců po bezjaderné zemi dostává do konfliktu s realitou: Dovoz potřebných paliv a energií prodražuje průmyslovou výrobu a nedostatek elektřiny komplikuje i život běžných obyvatel. Snížení spotřeby energií lze dosáhnout pouze a jedině ekonomickou revolucí, přechodem na zcela nová, energeticky méně náročná odvětví. Existují taková? A dokáže v nich Japonsko konkurovat světu, v první řadě Číně a Jižní Koreji? Co učiní podobný obrat s postavením Japonska ve světě a jak ovlivní světovou ekonomiku?

Samé otázky, odpovědi nikdo nezná. Japonsko i Německo si stanovily shodný cíl. Japonsko si nechalo v rezervě osmnáct let. Přece jenom platí, že energetika se nemůže rozvíjet podle okamžitých nápadů s očekáváním, že se nezhaslo ani po tisíciletém tsunami, jež se přehnalo Fukušimou.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku