Energetický převrat aneb Co všechno nakonec zaplatíme

Budoucnost evropské a možná i světové energetiky zahalila mlha. Staré zdroje dosluhují, nové se kvůli nejistým podmínkám nebudují. Až na lesy větrných turbín a pole osetá solárními panely, které vznikají díky dotačnímu zalévání jako houby po dešti.

Už nyní, rok po zahájení německé energetické revoluce či přesněji převratu, se krajina evropského elektrárenství změnila k nepoznání. Zelený hornorakouský radní pro ekologii Rudi Anschober si pochvaluje, jak obnovitelné zdroje skvěle vytlačují atomové. Prý se tak prokazuje správnost jejich masivní podpory v zápase s atomovou energetikou, která je, jak už Zelení dávno upozorňovali, velice drahá a navíc nebezpečná. V černobílém mediálním světě velice působivý obraz, který má ale s objektivitou málo společného. Proud vyrobený ve větrnících a fotovoltaických parcích skutečně vytlačuje z trhu produkci atomových, a také plynových a uhelných zdrojů. Na elektřinu z dotovaných obnovitelných zdrojů, navíc s garantovaným, tedy přednostním odběrem, prostě tradiční velká energetika nemá.

Ještě vážnější ale jsou skutečné důvody, které k současnému vývoji evropského energetického trhu vedly a následky, které to všechno může mít.

Německá energetická revoluce je jen logickým pokračováním rozhodnutí Evropské unie (kde Německo hraje první housle) omezovat za každou cenu emise skleníkových plynů a zejména zvětšovat podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu. Splněním tohoto záměru se změní s energetickou také celá hospodářská krajina starého kontinentu. Nepodaří-li se totiž učinit z nestabilních (obnovitelných) zdrojů stabilní, tedy takové, které nám poskytují elektřinu v každém okamžiku v požadovaném množství a kvalitě, bude se muset změnit způsob organizace výroby a spotřeby.

Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se takový zásadní průlom blížil. A tak se připravme na to, že když ne nás, pak naše děti určitě čeká zásadní změna životního stylu. Decentralizovaná výroba elektřiny umožní spolehnout se na vlastní síly. Centrální služby včetně státu se budou muset zařídit po svém, o výrobě zboží ani nemluvě.

Napomůže tomu údajně trh, který odmítne špinavé fosilní elektrárny. Jen si nejsem jist, zda lze slovem trh označovat dotace a privilegia, jež se v jiných odvětvích označují jako nepovolená podpora a zejména Evropská unie je ostře potírá. Jen v Česku činí ročně kolem 4000 korun na každého obyvatele včetně kojenců. Je to jakási obnovitelná daň, o jejímž zavedení a užití rozhodli zákonodárci bez ohledu na vůli občanů.

Její další dopady v podobě nových a nových finančních a zejména civilizačních důsledků ponese společnost ještě dlouho, obávám se, že po řadu desetiletí. Ruce si mohou mnout pouze lobbisté a jejich klienti, protože investice se odklonily k zatím nepříliš zralým a u nás zcela jistě nedostačujícím obnovitelným zdrojům. Prohrály věda a výzkum, které by z těchto miliard zcela jistě dokázaly přivést na svět nové technologie získávání a skladování energie.

Vše zaplatí celá společnost, která si, proti své vůli, bude nucena zvykat na drahou a nestabilně dodávanou elektřinu.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku