Stalo se to, co odborníci v oblasti jaderné energetiky předpokládali. Stress testy JE v zemích EU zcela zklamaly očekávání protijaderně orientovaných politiků, stran a nevládních organizací, tj. že přinesou zjištění o zásadních nedostatcích, kvůli nimž by bylo možné nařídit rychlé uzavření alespoň nejstarších provozovaných jaderných elektráren. Nepřinesly. Zprávy dozorných orgánů jednotlivých zemí, ani jejich posuzování včetně auditů na vybraných jaderných elektrárnách, které provedla odborná pracovní skupina ENSREGu, sdružení jaderných dozorů zemí EU, vedly ke konstatování, že žádná v současné době provozovaná jaderná elektrárna nemusí být z důvodu jaderné bezpečnosti neprodleně odstavena.

Toto zjištění staví ovšem do nepříjemné pozice komisaře Evropské komise (EK) pro energetiku Günthera Öttingera a německou kancléřku Angelu Merkelovou, kteří iniciovali hysterickou reakci EU na havárii jaderné elektrárny Fukušima – Daiči v době, kdy ještě vůbec nebyla k dispozici žádná ověřená fakta. Otázka pro tyto dva a některé další politiky EU zní: Jak sdělit veřejnosti prostřednictvím Rady Evropy, že po protijaderném běsnění, rozpoutaném v EU v březnu 2011, není na základě výsledků stress testů nutné zastavit žádnou jadernou elektrárnu a neztratit přitom tvář? Pro vládu Spolkové republiky Německo je situace o to složitější, že výsledek hodnocení stresstestů potvrzuje hrubé porušení zásady svobodného podnikání v Německu, když bez potřebných odborných důkazů nařídila německým elektrárenským společnostem neprodleně odstavit 7 jaderných reaktorů a politickým rozhodnutím omezila dobu provozu pro zbývající jaderné reaktory. Tento politický zásah vedl k podání žaloby německých elektrárenských společností u německého Nejvyššího soudu, švédská společnost Vattenfall předala jako zahraniční právní subjekt řešení sporu s vládou Spolkové republiky Německo k arbitráži do New Yorku.

Důsledkem výše popsané situace je, že Evropská komise neví kudy kam. Prostřednictvím komisaře pro energetiku Günthera Öttingera uplatňuje u odborné pracovní skupiny ENSREGu dodatečné požadavky, i když pracovní skupina odevzdala svou závěrečnou zprávu v požadované formě a v termínu dle harmonogramu, zveřejněného Evropskou komisí. Ten, kdo naopak neplní úkoly stanovené ve svém vlastním harmonogramu, je Evropská komise, která měla připravit podklady pro projednání výsledků stress testů na jednání Rady Evropy v červnu 2012. Krize eurozóny a zachraňování eura zabezpečily odvedení pozornosti a umožnily získat snadný důvod na odložení toho úkolu na některé z podzimních zasedání Rady Evropy. K nalezení východiska, jak má Evropská komise a Rada Evropy komunikovat s veřejností výsledky stress testů, však samozřejmě však pomoci nemohly

Tomu, jak to bude dál s výsledky stress testů jaderných elektráren v EU, byl věnován seminář „Assessing Nuclear Safety in Europe“, který pořádalo sdružení FORATOM a Evropská nukleární společnost (ENS) pro členy svých řídících orgánů v Bruselu 19. června tohoto roku. Jako člen Řídícího výboru ENS jsem měl příležitost se zmíněného semináře zúčastnit a mohu se proto podělit s Vámi o poznatky z něj. Na semináři vystoupili Philippe Jamet, komisař francouzského jaderného dozoru ASN, který působí ve funkci vedoucího odborné pracovní skupiny ENSREGu, Peter Faross, zástupce generálního ředitele pro jadernou energetiku v Direktoriátu EK pro energii a Jan Haverkamp, vrchní protijaderný lobbista hnutí Greenpeace v Bruselu, který byl pozván jako host z protijaderného tábora.

Začnu u něj, i když vystoupil jako poslední. Je totiž dostatečně znám i v ČR, protože jeho rad využívají snad všechna protijaderná sdružení, která v naší republice působí. On sám sebe považuje za velkého znalce naší republiky, neopomněl totiž posluchače informovat, že jeho znalostí a zkušeností využívá Masarykova univerzita v Brně, kde přednáší environmentalistiku. Jeho názory nikoho z posluchačů nikterak nepřekvapily.

Jaderná lobby zmanipulovala stress testy a posuzování jejich výsledků v jednotlivých zemích pracovní skupinou ENSREGu. Podle názoru hnutí Greenpeace je zapotřebí neprodleně ukončit provoz většiny starších bloků JE v EU. U reaktorů typu VVER se tento požadavek týká nejen bloků VVER – 440, ale dokonce i bloků VVER – 1000, které patří k nejnovějším, zejména náš Temelín. Dostavbu dvou bloků VVER - 440 na jaderné elektrárně v Mochovcích je nutno rovněž okamžitě zastavit. Jaderné dozory zejména v nových členských zemích EU, kam samozřejmě Jan Haverkamp řadí i ČR, nejsou dostatečně nezávislé, protože v nich pracují lidé, kteří mají vazby na provozovatele JE či výrobce zařízení, i když pracovali na vysokých školách nebo ve výzkumných ústavech. Na dotaz z publika, kde takové nezávislé odborníky s praxí najít, protože to ani ve větších zemích než je ČR prakticky nelze, a v orgánech jaderného dozoru by museli pracovat buď lidé bez odborného vzdělání nebo čerství absolventi jaderného inženýrství a příbuzných oborů bez jakýchkoli praktických zkušeností, nebyl schopen uvést žádnou „dobrou radu“. I když na jaderné odborníky emotivní argumentace protijaderných lobbistů typu Jana Haverkampa nepsobí, nelze jejich dlouhodobé působení na úředníky Evropské komise , europoslance a politiky v Bruselu podceňovat. Zjednodušená interpretace složitých problémů na tyto lidi, kteří ve velké většině nejsou odborníky v oblasti jaderné energetiky dobře zabírá a ovlivňuje jejich vlastní postoj. Pokud navíc už sami protijaderný postoj zaujímají, dává jim argumenty pro jejich vlastní vystupování. Proto je velmi důležité, aby stejně aktivní byli v Bruselu odborníci – lobbisté FORATOMU, kteří hájí zájmy výrobců zařízení pro jaderné elektrárny a elektrárenských společností, a odborníci - lobbisté Evropské nukleární společnosti, kteří hájí profesní a občanské zájmy jaderných odborníkův zemích EU.

Z vystoupení Philippa Jameta vyplynulo, že odborná pracovní skupina ENSREGu splnila v plném rozsahu a ve stanoveném termínu zadání, které dostala od orgánů evropské komise. Neměla za úkol sestavovat pořadí jednotlivých bloků jaderných elektráren podle počtu či závažnosti nedostatků ani podle počtu a náročnosti navržených nápravných opatření, proto ani nic takového nedělala. Tím ovšem velmi zklamala očekávání všech protijaderných hnutí, sdružení, politických stran a jednotlivých politiků, protože takové statistiky by okamžitě mohli dobře využít ke svým protijaderným vystoupením. Na základě dodatečného požadavku Evropské komise připravila pracovní skupina navíc na základě hodnocení stress testů a výsledků auditů na místě, které provedla na vybraných jaderných elektrárnách, soubor zobecněných nápravných opatření doporučených pro realizaci ve státech EU, které provozují jaderné elektrárny. Tento soubor je členěn do skupin podle povahy problémů, které mají být nápravnými opatřeními řešeny. Neobsahuje však žádné závazné termíny ani konkrétní země, ve kterých mají být realizovány. O těchto otázkách budou rozhodovat vlády jednotlivých zemí, protože podle platné legislativy jsou tyto záležitosti v plné a nesdílené kompetenci těchto vlád.

Současný stav z hlediska kompetencí národních vlád je však, jak nás přesvědčil ve svém vystoupení Jan Haverkamp, trnem v oku všech protijaderných politiků a aktivistů. Usilují proto o změnu legislativy v tom smyslu, aby orgány EU měly kompetenci zasahovat do řízení rozvoje energetiky obecně a zejména pak jaderné energetiky v jednotlivých členských státech. Evropská komise, která by měla garantovat odbornou úroveň materiálů, připravovaných pro Radu Evropy a Evropský parlament, se však v poslední době prakticky stala dalším politickým orgánem, který stěží může být odborným gestorem strategického rozvoje takových odvětví, jako je energetika. Přechod na sdílené kompetence v energetice by tak i ve státech, jako je ČR, kde zatím odborníci mohou ovlivňovat vývoj energetiky, vedl k úplnému zpolitizování tohoto odvětví a vítězství názorů laiků nad odbornými stanovisky.

Jak se v diskuzi ukázalo, odborníci nechápou smysl požadavku eurokomisaře Günthera Öttingera na další dodatečné audity odborné pracovní skupiny ENSREGu na jednotlivých JE, protože nedokázal smysluplně vysvětlit, co od nich očekává. Stejně tak není příliš jasný jeho požadavek na externí technické vlivy, protože jediné vlivy, které nebyly posuzovány pracovní skupinou ENSREGu, byla problematika ochrany (security) jaderných elektráren. Tyto vlivy posuzovala speciální skupina samostatně, protože ochrana je v režimu utajení a nemůže být posuzována veřejně.

Z vystoupení Petera Farrose jsem pochopil, že eurokomisař Günther Öttinger a jím řízené direktoriáty EK nemají dostatečně ujasněno, jak připravit na základě závěrečné zprávy odborné pracovní skupiny ENSREGu takové podklady pro jednání Rady Evropy, kterými by nevyvolali nevoli u některých klíčových politiků, zejména u Angely Mertlové. I když by to teoreticky po dobu působení v EU roli hrát nemělo, realita ve vztahu eurokomisaře a německé kancléřky, kteří jsou stranickými kolegy v CDU, je zřejmě jiná. A tak eurokomisař vymýšlí další a další dodatečné úkoly, aby v Radě EU nenarazil.

A jaké vyplývají ze současné situace závěry? Dovolím si je zformulovat na základě svých, jistě objektivně i subjektivně limitovaných, znalostí a zkušeností:

1) Uzavření procesu stress testů jaderných elektráren EU na jednání Rady Evropy je už ryze politickou záležitostí, odborníci své stanovisko poskytli a žádné dodatečné audity na místě, navrhované eurokomisařem Öttingerem, na tom nemohou nic změnit. Podklady však připravuje aparát Evropské komise a ten bude pod tlakem protijaderně orientovaných politiků. V atmosféře hysterie, vyvolávané v Bruselu lobbisty protijaderných organizací všeho druhu bude zřejmě váhat s podporou odborného stanoviska, tj. že není nutno v rámci EU neprodleně uzavřít žádnou provozovanou jadernou elektrárnu. Odborníci v oblasti jaderné energetiky a všichni občané, kterým záleží na tom, aby evropskou energetiku nepřivedli ke kolapsu politici a protijaderní fanatici bez odborných znalostí, si musí ovědomit, že teď už je jedinou důrazné cestou vyjádření svého občanského postoje tak, aby ho museli vzít v úvahu při jednání v Bruselu i naší politici.

2) Stress testy nemohly změnit u provozovaných elektráren výchozí projektové zadání. To se samozřejmě postupem let vyvíjelo a není proto možné požadovat, aby dříve spuštěné bloky byly pomocí úprav vylepšeny tak, že budou splňovat všechny požadavky na nově budované jaderné reaktory. V řadě věcí to není možné technicky provést a i tam, kde by technické řešení možné bylo, by náklady na realizaci příslušných opatření způsobily, že tyto jaderné elektrárny nebudou schopny konkurence a provozovatelé by je museli uzavřít. Je to naprosto stejné, jako kdyby bylo nařízeno, že v provozu mohou být na silnicích pouze vozidla a ve vzduchu pouze dopravní letadla splňující současné požadavky na bezpečnost. Každému je jasné, že to si žádná vláda s ohledem na pobouření občanů, svých voličů, nedovolí. Ti, co na nové moderní auto a drahou letenku aerolinií, které by musely vyřadit všechna stará letadla, nemají, by jim to spočítali při nejbližších volbách. Vzhledem k tomu, že zatím v EU nemáme velké blackouty a většina voličů stále má i při rostoucích cenách elektrické energie na to, aby ji byli schopni zaplatit, politici nejsou při rozhodování o strategickém rozvoji energetiky této drsné zpětné vazbě.

3) Žádná technologie, kterou lidstvo využívá, nemůže mít ukazatele bezpečnosti rovné 100 %. Jaderné elektrárny mají tyto ukazatele mnohem vyšší, než jakékoli jiné průmyslové technologie. Tuto skutečnost jejich odpůrci nikdy neuvádějí, hystericky pouze straší občany strašnými důsledky havárií. Tyto následky nikdo z odborníků nebagatelizuje, statistiky úmrtí a materiálních škod však jasně dokazují, že jsou nesrovnatelně menší než následky selhání jiných technologií, které lidstvo využívá. A to nehovořím o obětech a materiálních škodách, vyvolaných přírodními katastrofami, které neumíme ovlivnit.

4) Protijaderné organizace se nyní zaměřily na to, aby díky hysterickému strašení lidí mohly požadovat po politicích stále další a další opatření ke zvyšování bezpečnosti jaderných elektráren, protože u nich občané údajně nechtějí akceptovat jakékoli riziko odlišné od nuly, zatímco v jiných případech akceptují rizika o mnoho řádů vyšší. K tomu lze říci už jenom toto: Až občané - voliči připustí, aby nastala situace, kdy jimi zvolení politici odsouhlasí v rámci EU požadavek, aby jaderné elektrárny odolaly pádu tunguzského meteoritu bez úniku radioaktivity, pak už opravdu, ale opravdu žádný investor nový reaktor III, IV nebo jakékoli jiné generace v zemích EU nepostaví. Tím se země EU stanou unikátem oproti zbytku světa. Jestli tím ale zbytku světa vytřeme zrak, o tom tedy nejsem přesvědčen!

RNDr. Miroslav Kawalec, viceprezident České nukleární společnosti a člen řídícího výboru Evropské nukleární společnosti

zpět na úvodní stránku