Každé nenulové riziko (havárie jaderné elektrárny) je pro psychologa Miroslava Hudce (Experti kůži za mne na trh neponesou, Právo 12. 6.) nepřijatelně velké. Nenulovost je ale v jeho pojetí zřejmě selektivní. V moderní civilizaci, a pro dnešní postindustriální to platí dvojnásob. Neexistuje totiž žádná technologie s nulovým rizikem. A nemusíme mluvit o tak zjevných příkladech jako jsou letecká či automobilová doprava nebo o méně zjevných rizicích chemického průmyslu či třeba o zimních stadiónech, kde případný únik čpavku může způsobit katastrofu srovnatelnou se italským Sevesem nebo indickým Bhópálem. Statistici doloží, že nesrovnatelně větší riziko než jaderná energetika vykazují také například uhelné doly a přehrady. Hodnotíme-li tato a desítky dalších rizik, která jako jednotlivci i lidstvo denně víceméně dobrovolně podstupujeme, nikdy u nich nepožadujme nenulovost. Uvažujeme o tom, zda míra rizika nepřevyšuje zájmy fungování současné společnosti. Byl bych rád, kdyby mi někdo uvedl jediný racionální důvod, proč bychom neměli stejný přístup použít v případě jaderné energetiky.

A k oné kůži nesené na trh: Mě se taky nikdo neptal, zda si přeji masivní podporu solárních elektráren z veřejných financí. Nikdo mi neřekl, že na něj já a každý další z deseti miliónů obyvatel této země bude po dvacet let platit dvě tisícovky ročně. Kdyby se mě zeptali, třeba bych souhlasil – přestože riziko, že nebude svítit slunce a v zásuvce nebude proud, zdaleka není nenulové.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku