Nenulové riziko platí jen pro jaderné elektrárny?

Každé nenulové riziko (havárie jaderné elektrárny) je pro psychologa Miroslava Hudce (Experti kůži za mne na trh neponesou, Právo 12. 6.) nepřijatelně velké. Nenulovost je ale v jeho pojetí zřejmě selektivní. V moderní civilizaci, a pro dnešní postindustriální to platí dvojnásob. Neexistuje totiž žádná technologie s nulovým rizikem. A nemusíme mluvit o tak zjevných příkladech jako jsou letecká či automobilová doprava nebo o méně zjevných rizicích chemického průmyslu či třeba o zimních stadiónech, kde případný únik čpavku může způsobit katastrofu srovnatelnou se italským Sevesem nebo indickým Bhópálem. Statistici doloží, že nesrovnatelně větší riziko než jaderná energetika vykazují také například uhelné doly a přehrady. Hodnotíme-li tato a desítky dalších rizik, která jako jednotlivci i lidstvo denně víceméně dobrovolně podstupujeme, nikdy u nich nepožadujme nenulovost. Uvažujeme o tom, zda míra rizika nepřevyšuje zájmy fungování současné společnosti. Byl bych rád, kdyby mi někdo uvedl jediný racionální důvod, proč bychom neměli stejný přístup použít v případě jaderné energetiky.

A k oné kůži nesené na trh: Mě se taky nikdo neptal, zda si přeji masivní podporu solárních elektráren z veřejných financí. Nikdo mi neřekl, že na něj já a každý další z deseti miliónů obyvatel této země bude po dvacet let platit dvě tisícovky ročně. Kdyby se mě zeptali, třeba bych souhlasil – přestože riziko, že nebude svítit slunce a v zásuvce nebude proud, zdaleka není nenulové.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku