Jazyk je důležitou ideologickou zbraní, prohlašuje Petr Uhl (Jaké jsou česko-německé vztahy?, Právo 5. 4. 2012). Prý je rozdíl, když se mluví o výstavbě dalších reaktorů v Temelíně nebo o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín. Právě to druhé je podle něj příkladem ideologického slovního zbrojení.

Škoda, že Petr Uhl, když už se pustil do hry se slovíčky, nezmínil i praxi německých a rakouských médií, která důsledně rozlišují pojmy atomový a jaderný. Jsou to sice synonyma pro totéž, slovo „atomový“ ale tamní ideologové požívají jako označení něčeho nebezpečného, záludného, drahého, prostě fujfuj, zatímco slovo „jaderný“ je podle nich zastíracím manévrem, kterým se atomová lobby snaží učinit svůj „šrot“ přijatelnějším pro veřejnost. Ostatně slovo „šrot“ je u našich německy mluvících sousedů téměř výhradně používáno ve spojení se slovem „temelínský“ a „reaktorový“.

Spíš než toto žonglování se slovy mi ale vadí neznalost nebo zastírání faktů. V rakouských médiích je to v souvislosti s jadernou/atomovou energetikou letitá praxe. V německých se tento přístup za poslední rok, od politického rozhodnutí německé vlády skoncovat s tímto energetickým zdrojem, také rychle šíří. U Petra Uhla zastírání faktů bohužel rovněž není zcela ojedinělé – přinejmenším tehdy, když píše o energetice, jeho komentáře k jiným tématům nedovedu posoudit. Ve zmíněném článku je opravdu neférové zejména použití slůvka „prý“ v souvislosti s ohrožením české energetické sítě v důsledku neregulovaného přebytku elektřiny vyráběné německými větrnými elektrárnami.

Žádné „prý“ zde není na místě. Prostě vezměme na vědomí, že si elektřina hledá cestu od zdroje do míst, kde se jí nedostává. Německé sítě si s ní ve chvílích, kdy na severoněmeckém pobřeží dobře fouká, nevědí rady. Nejsou na takovou zátěž stavěny a z potřebných 3500 kilometrů německé severojižní přenosové trasy se za posledních pět let postavilo jen 90. Proud se tedy za takové situace valí ze severu přes Česko a Polsko, jejichž soustavy s něčím takovým také dosud nepočítaly, na jih do Rakouska a Německa i dále na Balkán. A dělají tam nemalé problémy. Od začátku letošního roku tak byla přinejmenším jen předposlední únorový týden několikrát česká energetická síť na pokraji blackoutu.

Petr Uhl se může domnívat, že nejlepším řešením energetické budoucnosti České republiky by bylo nestavět další reaktory/nedostavovat JE Temelín a spolehnout se na severoněmecké větrníky. A může samozřejmě tento názor prezentovat i prosazovat. Třeba i hrou se slovíčky. Měl by ji ale hrát fér.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku