Elektřina je bezpečnostní komodita

Nikdo neví, co bude za patnáct let, tím spíš ani za čtyřicet roků. A právě na takovou dobu se zpravidla staví elektrárna, jedno zda uhelná, jaderná nebo plynová. Při rozhodování o výstavbě každé si můžeme položit stejné otázky, jež uvedl Petr Honzejk v komentáři Česká jaderná brzda (HN, 22. 2. 2012): Jak se bude vyvíjet spotřeba energie? Jaké budou ceny? Jak do té doby zlevní alternativní zdroje a plynové elektrárny? Souhlasím i s tím, že přesnou odpověď dnes nezná nikdo – stejně jako nikdo neví, kdy a s jakými důsledky a zda vůbec skončí současná hospodářská krize. Pokud bychom ale čekali na přesnější nebo alespoň věrohodnější data, nepostavíme s výjimkou dotovaných tzv. obnovitelných zdrojů s garantovanou výkupní cenou vůbec nic. Tedy nejen žádné nové jaderné, ale ani uhelné či plynové bloky. Což je tváří v tvář stárnoucímu elektrárenskému parku u nás velice napováženou. Rizika z investice nákladnější, než se odhaduje, jsou tak dost možná daleko menší než důsledky toho, že s odvoláním na obrovské nejistoty nepodnikneme vůbec nic. Elektřina je sice tržní komoditou, avšak zároveň sehrává nezastupitelnou veřejnoprávní, přesněji řečeno bezpečnostní roli. Funkční a spolehlivý systém její produkce a distribuce v potřebném množství a čase je zároveň jednou z hlavních podmínek fungování státu, jeho bezpečnosti a samostatnosti. Vyčíslit penězi lze tuto stránku jen velice obtížně – přesto se musí i při velkých investicích do energetiky brát v úvahu jako nedílná, a dost možná prioritní součást všech kalkulací.

Zdroj: Hospodářské noviny, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku