Za německý Ausstieg zaplatíme všichni

Energetická politika spadá do pravomocí jednotlivých členských zemí Evropské unie. Volí si ji podle svých podmínek a přání obyvatelstva. Hodlají-li Francie, Velká Británie, Česko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Švédsko a Finsko využívat jaderné zdroje, je to jejich věc. Řada zemí s ní ani nezačala.

V Rakousku nespustili před více než 30 lety hotovou atomovou elektrárnu ve Zwentendorfu. Italové jaderný program okamžitě zastavili o více než desetiletí později. A nyní se Němci rozhodli, že s atomovou energetikou skoncují do deseti let. Mají na to jednoznačně právo, které jim zajišťují pravidla Evropské unie.

Na jejich krok lze nahlížet z několika stran:

Je takový obrat v energetické politice reálný?

Kolik bude stát zajištění stabilních dodávek elektřiny Němce?

Zaplatíme i my?

Odpověď na první otázku je jednoduchá. Získá-li se pro tento projekt dostatek peněz a překonají-li se další překážky, nic nebrání tomu, aby Německo natrvalo vystoupilo z klubu zemí provozujících jadernou energetiku.

Pochybnosti vyvolává rychlost, s jakou se tak má učinit. Přinejmenším dočasně se mají odstavované bloky nahradit novými uhelnými a hlavně plynovými. Éra obnovitelné energetiky si vyžádá zásadní přebudování nejen zdrojů, nýbrž zejména přenosových sítí. Ani pak nebude jisté, zda bude fungovat model silných větrných zdrojů na severu doplňují solární parky na jihu, takže proud vlastně může téci pořád.

Zaručit stálou dodávku elektřiny ve správné kvalitě (kmitočet, množství) v nové éře se má zaručit jejím skladováním. Prakticky jediným způsobem jsou dnes vodní, především přečerpávací elektrárny, jejichž výstavba naráží už dnes na odpor ochránců přírody i obyvatelstva – a nejen v Německu.

Jak je vidět, a tím se dostáváme k druhé otázce, nebude to levné. Odhady mluvící o desítkách miliard eur ročně nemusí být konečné. Jenže do ceny proudu pro domácnosti a průmysl se promítají i nálady trhu. Takže už nyní stoupla v Německu v obavách z jeho možného nedostatku zhruba o pětinu a současné rozhodnutí o totálním konci jaderné energetiky (Ausstieg) ji zřejmě ještě požene vzhůru.

Více platit budou nejen Němci. Už nyní činí severomořské větrníky problémy sousedům při regulaci vlastních sítí kvůli tomu, že najednou začne nebo přestane foukat, a nutí je k nákladným investicím; hradí je však nikoli původce, nýbrž ti, ke kterým nepotřebný „větrný proud“ přetéká.

Evropský energetický systém je navíc propojen natolik, že jakýkoli výpadek velkých zdrojů – a německé jaderky představují výkon více než deseti současných Temelínů – může vyvolat nedostatek proudu kdekoli na kontinentu. Už odstavení sedmi nejstarších bloků způsobilo, že se Německo změnilo z čistého vývozce proudu v jeho čistého dovozce.

Po uzavření posledního německého bloku kolem roku 2021 se dá na evropském trhu i přes případnou usilovnou výstavbu nových zdrojů očekávat nedostatek elektřiny. Jednostranné německé rozhodnutí tak cenově dopadne na evropské domácnosti i průmysl. Evropa však nebude bezpečnější: Daleko výrazněji bude hrozit regulace dodávek a dokonce i plošné výpadky, tedy blackouty.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku