Stovky miliard v žumpě aneb Co stojí obnovitelná energetika?

Nejméně 300 miliard korun stála české daňové poplatníky transformace, jak se eufemisticky říká privatizaci tuzemské ekonomiky. Umožnil ji, a tedy tuto ztrátu způsobil, proslulý „útěk před právníky“ a „nemožnost přeskočit propast nadvakrát“, jak ji propagovali guruové tohoto modelu změny hospodářského systému.

Kdo se nepoučí z minulosti, zaslouží si ji prožít znovu, hlásali také.

A tak je logické, že se prakticky stejná historie opakuje i v příběhu s fotovoltaickým boomem. Na počátku „skvělá myšlenka“ podepřená požadavkem Bruselu, posléze „rozpohybování trhu“ a nakonec zjištění, že se jen nafoukla investiční bublina. Až přijde hostinský s účtem – jedno zda v podobě dražší elektřiny, anebo arbitráží za protiprávní postup poslanců –, zaplatí ho jeden každý občan.

Efekt? Za zhruba pět let se do tuzemské sítě připojí solární parky o špičkovém výkonu kolem 1500 megawattů. Objem investovaných zdrojů se dá odhadnout na 200 miliard korun. Českou energetickou bilanci tedy při obvyklé výrobě tisíc hodin do roka posílí panely půldruhou terawatthodinou, tedy nějakými dvěma procenty současné tuzemské produkce.

Za tyto solární miliardy by bývalo bylo možno postavit uhelné elektrárny o výkonu až 5000 MW či plynové o kapacitě ještě větší nebo jaderné bloky o stejném výkonu jako tuzemské fotovoltaické parky. Získali bychom z nich ročně v prvních dvou případech po třiceti a v posledním kolem deseti terawatthodin proudu – a přitom právě v době, kdy si to budeme přát a kdy to bude zapotřebí.

Splnit se však dá i krásný sen o obnovitelné energetice, jak ho předestřeli naši němečtí sousedé. V takovém případě se připravme na účet desítek biliónů korun. Takovou částku si nedokáží představit ani ostřílení ministři financí. Investované fotovoltaické stamiliardy, ze kterých 99 procent obyvatel této země nemá zhola nic, jsou v porovnání s tím jen drobné mince. Ani ony bilióny však nenajdeme jinde než ve svých peněženkách, tedy v kapsách spotřebitelů, potažmo daňových poplatníků.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku