Gól do vlastní sítě

Nemyslím si, že se současná solární krize řeší nejlepším způsobem. Zavádět nové, byť dočasné zdanění zavání spíše centrálním plánováním než trhem. Ostatně do stejné škatulky patří i systém podpory obnovitelných zdrojů odstartovaný před šesti roky, a obzvlášť královské dotace pro fotovoltaiku.

Potřebujeme nastartovat obnovitelnou energetiku! Dnes je drahá, avšak podpoříme-li ji, stane se masovou, ceny technologií budu klesat a postupně se stane konkurenceschopná! Tak argumentovali zastánci dotací pro větrné, solární a v době schvalování zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (180/2005 Sb.) zejména biomasové zdroje. A prosadili, jako správní lobbisté, lukrativní podmínky. Když se ukázalo, že efekt je mizivý a lidem se nelíbí, aby platili za něco, co nechtějí, šlápl stát na brzdu.

Opakuji, není to nejšťastnější řešení – a tady se shoduji s pracovníkem knihovny Václava Havla Janem Hronem píšícím o „ráně na solár zelené energii“ (HN 16. 12. 2010). Musím však dodat, že zavedená podpora obnovitelných zdrojů znamenala už předtím gól do vlastní sítě zelených zdrojů. Z „úspěchu“ svého lobbování se bude obnovitelná (a samozřejmě veškerá tuzemská) energetika vzpamatovávat ještě hodně dlouho.

V útoku na veřejnou podporu totiž argumentovala stejně jako příznivci atomové energetiky v jejích začátcích. Ve druhé polovině minulého století se také nadšeně prohlašovalo, že nadešla doba levné a snadno dostupné elektřiny. Ukázalo se však, že nová technologie umožňující ve velkém získávat energii pro miliardy lidí, není samospasitelná, a další vývoj potvrdil, že základem energetického mixu zůstanou ještě dlouho fosilní zdroje, především uhlí.

Do mesiášské role se nyní pasovali nejhlasitější zastánci tzv. obnovitelných zdrojů, jejichž zásadním nepřítelem – zejména v Německu – jsou jaderné elektrárny. Připomeňme, že jejich počáteční podpora přinesla značný efekt. Proč? Protože směřovala do výzkumu a vývoje, nikoli k provozovatelům. I díky tomu přes čtyři stovky současných bloků tvoří stabilní základ energetiky ve třech desítkách provozovatelských zemí. A právě díky energetickému mixu kombinujícímu atomové a vodní zdroje se dnes při výrobě elektřiny například ve Švédsku a Švýcarsku nezatěžuje zemské klima emisemi skleníkových plynů.

Kdežto zvolený způsob podpory obnovitelných zdrojů přinesl na jedné straně velké zisky provozovatelů a na straně druhé jen zanedbatelný přínos pro energetickou bilanci. Současných tuzemských zhruba 1500 solárních megawattů vyprodukuje za rok v nejlepším případě 1,5 miliardy kilowatthodin, tedy dvě procenta současné tuzemské výroby elektřiny. Přitom za více než 100 miliard korun vložených do fotovoltaiky jsme mohli pořídit nové zdroje zvětšující současnou elektrárenskou produkci až o polovinu!

Zdroj: Hospodářské noviny, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku