Na uhlí jsme krátcí…

Naši němečtí sousedé se usnesli, že do půlky nynějšího století vybudují obnovitelnou energetiku. Jaderné elektrárny, které dostaly na podzim právo na delší život, mají tento ideál přiblížit jako most. Současný bouřlivý rozvoj větrných mořských parků a solárních farem má po jejich odstavení garantovat spotřebitelům proud, jak jsou zvyklí, vždy v potřebném množství a náležité kvalitě.

Že se to povede, věří značná část Němců. Předpokládají, jak jim to líčí zastánci „čistých zdrojů“, že tím přispějí ke snižování emisí skleníkových plynů a očištění ovzduší. A ukončením provozu jaderných elektráren se zbaví atomového nebezpečí.

O uhlí se u našich sousedů, na rozdíl od nás, mlčí. Snad proto, že ho pod zemí mají dost, nebo že se vyplatí dovážet je přes půl zeměkoule? A přitom právě na uhlí jsme krátcí!

Jeho role nejenže nebude klesat, ale dokonce dále poroste, dokládá nejnovější prognóza analytiků amerického Ministerstva energetiky. Světový energetický mix se podle ní za bezmála tři desetiletí od roku 2007 do poloviny třicátých let nynějšího století prakticky nezmění. Protože však čistá výroba elektřiny stoupne takřka na dvojnásobek, zvětší se stejnou měrou objem emisí z uhelných bloků zajišťujících více než dvě pětiny a plynových zdrojů kryjících pětinu světových dodávek proudu. Společně tak v cílovém roce zatíží zemské klima nejméně pěti miliardami tun oxidu uhličitého, tedy pětinou veškerých jeho současných emisí.

Může nás těšit, že Česko se na tom nebude podílet. V té době už totiž budeme mít uhlí v nejlepším případě za hranicemi těžebních limitů. Připojíme se tedy k „plynárníkům“, jejichž podíl na světovém energetickém mixu se mírně sníží právě na úkor uhlí, či stagnujícím „jaderníkům“ a „obnovitelníkům“?

Zdroj: Lidové noviny, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku