Ideologie jako z Jurského parku

Aktualizace energetické koncepce, jak ji předložil ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský, se někomu může líbit a někomu nikoli. Jiří Jeřábek z Centra pro dopravu a energetiku (Dinopark ministra Tošovského, E15, 14. 10.) však místo argumentů opakuje snůšku ideologických klišé, v nichž se to hemží „komunistickým Československem“, reminiscencemi „muklů těžících uran“, snahou o „vývoz životního prostředí“ či škodolibou radostí těžařů a energetiků z něj. Škodí tím sobě, své instituci i lidem, kteří chtějí o problému debatovat věcně.

Jednoduchá řešení, jak je v omáčce z ideologie hodné Jurského parku nabízejí i jiní „znalci“ tuzemské a možná i světové energetiky, prostě neexistují. Určitě je nezbytné lépe využívat a zhodnocovat energii, a snižovat tak její relativní, a možná i absolutní spotřebu.

Kam až? Naplánujeme, kolik energie budeme vyrábět, respektive získávat, a spotřebovávat třeba v roce 2020, 2030 a dalších letech? A jak postihneme neplniče? Nebo půjdeme opačným směrem a budeme uzavírat elektrárny a teplárny, pro něž třeba nebude palivo, a společnost se přizpůsobí?

Samozřejmě, můžeme jít i touto cestou. Obávám se však, že žádný politik, který by tuto ideu, k níž se zřejmě kloní i Centrum pro dopravu a energetiku, přijal, by neměl v politickém zápase nejmenší šanci na úspěch. Povinností politické reprezentace je mj. zaručit podmínky pro důstojný život odpovídající začátku 21. století, o což se vláda premiéra Fischera snaží i prostřednictvím aktualizované koncepce.

Je jen škoda, že dinosauří ideologie zastiňuje racionální prvky výhrad jejích oponentů. Náš průmysl kupříkladu nutně potřebuje modernizaci, díky níž bude spotřebovávat méně energie a nevypouštět tolik skleníkových plynů. Jen si já, a zřejmě ani oponenti, nedovedeme představit, které že obory nás dostanou do světové špičky jako například Nokia Finy, o vlastní realizaci ani nemluvě.

Byl bych určitě raději, kdybychom místo uhlí spalovali v elektrárnách palivo s menšími nebo dokonce nulovými emisemi oxidu uhličitého. Potěšilo by mě ještě více, kdyby z bezemisních obnovitelných zdrojů pocházela polovina nebo ještě více proudu.

Že je to nesmysl? Ale kdež! Vše lze uskutečnit – záleží jenom na ceně, kterou odhaduji v řádu biliónů – skutečně, biliónů! – korun. Užitečnější by nepochybně bylo vynaložit je, nebo alespoň jejich část, na budování vzdělanostní společnost, na školství, vědu a výzkum. Tudy vede nepochybně cesta k průlomu a novým technologiím s menší spotřebou energie, a tedy s menší potřebou nových zdrojů.

Zdroj: E15, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku