Větrná energetika na houpačce

Větrná energetika v české kotlině začíná při pohledu zvenčí připomínat houpačku. Dokud tu téměř žádné stroje nebyly, ozývalo se volání po jejich masivnější výstavbě. Nyní, kdy již delší dobu platí zákon o podpoře obnovitelných zdrojů, kdy se ČR zavázala k jejich 8% podílu na celkové spotřebě v roce 2010 a kdy existují stovky investorských plánů na výstavu větrníků, se proti nim postavily s nebývalou razancí kraje, jichž se má výstavba týkat. Další hrozbu pro ně představuje novela energetického zákona, která je chce posunout dál od elektrických vedení.

To není příliš růžová vyhlídka pro jeden z nejperspektivnějších bezemisních zdrojů, který by v ČR mohl v roce 2010 přinášet přes 1,1 TWh ročně. Přijít o něj by však byla veliká škoda. Při racionálním pohledu na budoucí vývoj české energetiky totiž lze dojít k jasnému závěru – budoucnost musí ležet na bedrech jaderné energie, coby silného, stabilního a čistého zdroje, v kombinaci s větším množstvím menších obnovitelných zdrojů.

Nemá smysl stavět obnovitelné zdroje „za každou cenu“. Při současném stupni technologie pro nás kvůli extrémní ceně nemá valný smysl energie solární a geotermální. Ekonomický smysl má voda, biomasa a vítr s tím, že výraznější rozvoj můžeme čekat u posledních dvou.

V souvislosti s odporem proti větrným elektrárnám se objevuje celá řada argumentů, které jsou někdy více, někdy méně na místě. Dva jsou častější než jiné – celkové náklady na výrobu a estetický vliv na krajinu. V obou případech se musím větrné energetiky zastat. Je pochopitelné, že výroba elektřiny ve větrné elektrárně je nákladnější než v elektrárně jaderné. Tuto nevýhodu ale vyvažuje nulová cena a nevyčerpatelnost větru, stejně jako průběžně se zlepšující další parametry (lepší predikovatelnost a tím nižší náklady na regulaci sítě a rostoucí efektivita díky novým technologiím). Druhým argumentem je vzhled krajiny. To už je složitější otázka. Každé dílo lidských rukou krajinu změní, ať už jde o větrníky, přehradu, nebo třeba most. Velkou roli přitom hraje prostý zvyk. Možná to někdo bude považovat za zvláštní, ale například Jadernou elektrárnu Dukovany považuje většina lidí v jejím okolí za hezkou stavbu. Lidé si na ni zkrátka zvykli. A jsem přesvědčen, že s větrníky to bude velmi podobné. Je ostatně paradoxní, že zatímco některé kraje chtějí výstavbu omezovat, samy obce projevují o výstavbu aktivní zájem.

Česká republika je poměrně malá a vhodné lokality pro výstavbu větrných zdrojů jsou omezené. Je proto velmi krátkozraké chtít omezit, resp. prakticky zastavit výstavbu větrníků na Vysočině. Budeme snad raději větrníky stavět tam, kde sice nebudou vadit, ale kde se ani nebudou příliš točit? Každý typ zdroje vyžaduje splnění určitých podmínek, například lokalita pro jadernou elektrárnu musí splnit parametry stability podloží či dostatku chladící vody. Větrníky zase vyžadují dobré větrné proudění. A počet takových lokalit není v ČR neomezený. Měli bychom využívat zdroje tam, kde jsou k dispozici a kde je jejich použití smysluplné.

Dobrá energetika je především vyvážená, je v ní zastoupeno větší množství zdrojů s různými vlastnostmi, které společně tvoří stabilní soustavu produkující elektřinu za přijatelných nákladů a s ohledem na ochranu životního prostředí. Pokud takovou energetiku chceme, a já věřím, že ano, pak bychom neměli žádný z využitelných zdrojů zavrhovat.

Zdroj: Právo, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku