Dne 3. listopadu 2007 odešel z našich řad jeden ze zakladatelů jaderné energetiky v Československu, náš kolega a přítel pan Ing. Václav Vyskočil. Jeho cesta na vrchol jaderné energetiky začala po absolvování elektrotechnické fakulty Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni. Svoji profesní dráhu začal v elektrotechnickém závodu podniku Škoda Plzeň. Bylo to v době, kde se začala formovat jaderná energetika jako svébytný průmyslový obor. Jako v každém nově vznikajícím oboru bylo zapotřebí nový odborníků, a tak byl vzhledem ke svým schopnostem vybrán k dalšímu studiu, tentokrát disciplin jaderné energetiky, které absolvoval na Fakultě technické a jaderné fyziky při Českém vysokém učení technickém v Praze. Po ukončení studia stal se jedním z prvních našich odborníků a nastoupil do nově vzniklého závodu Škody Plzeň specializovaného na jaderné strojírenství. Koncem padesátých let byl jedním z těch, kteří v tehdejším Sovětském svazu několik let tvořili a připravovali projekt první československé jaderné elektrárny. Od počátku se věnoval problematice reaktorové fyziky. Začínal jako řadový pracovník, ale jeho odborná zdatnost a lidské vlastnosti jej předurčily jako vůdčí osobnost. Zakrátko se stal vedoucím oddělení reaktorové fyziky a uznávanou autoritou v tomto oboru a to i v mezinárodním měřítku. Stojí za ním dlouhá řada odborných publikací, členství a činnost v tuzemských i mezinárodních odborných komisích a organizacích. Tuto funkci vykonával dlouhá léta a bylo jen jeho zásluhou, že jeho tým se stal jedním z vedoucích pracovišť v Československu, které si získalo uznání i v zahraničí. Zároveň se vznikem jaderné specializace na strojní fakultě Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni se stal také vysokoškolským učitelem, kde přednášel svůj obor, reaktorovou fyziku. Za dlouhá léta své pedagogické činnosti na vysoké škole vychoval dlouhou řadu dalších odborníků. Byl spravedlivým a laskavým učitelem, na kterého jeho žáci bez výjimky rádi vzpomínají. Vysloužil si všeobecný respekt a uznání za to, že se nikdy nezpronevěřil svým zásadám a prokázal pevný charakter i v těžkých dobách komunistické normalizace, kdy dokázal i přes tlak tehdejších moci udržet svůj kolektiv pohromadě a své kolegy ochránit před pronásledováním, i za cenu nepřízně mocných. Jeho postoj byl tak pevný, že mu vynesl později odvolání a na počátku osmdesátých let vynucený odchod z funkce i pracoviště. Bylo mu zabráněno aby nadále vyučoval na vysoké škole. Přesto ve svých názorech vytrval. Jako odborník byl ale příliš cenný a proto mu bylo umožněno, aby přešel do Škody Praha. Jeho věhlas v odborné komunitě byl nesporný a tak si i tam vydobyl rychle svou prací respekt a uznání. Stal se předním odborníkem na jadernou bezpečnost. Na tomto poli pracoval až do svého odchodu do důchodu. Stál u zrodu koncepce bezpečnosti a jako spoluautor je podepsán pod všemi bezpečnostními zprávami jaderných elektráren u nás. Ani po odchodu do důchodu se nepřestal zajímat o odbornou problematiku a často docházel mezi své bývalé kolegy a byl vždy srdečně vítán. Jeho spolupracovníci na něho vzpomínají jako na vášnivého debatéra s vytříbeným smyslem pro humor. Na člověka s širokým rozhledem a pochopením pro druhé. S ním odešla legenda české, jak s oblibou říkával, “jaderničiny“, vynikající odborník a skvělý člověk.
Čest jeho památce.

Jan Zatloukal

zpět na úvodní stránku