Dr. Ernst Ulrich von Weizsäcker ani zdaleka nepatří mezi příznivce jaderné energetiky.

Narodil se v roce 1939 ve švýcarském Zurichu, v rodině intelektuálů, z níž pochází mj. i bývalý německý president Richard von Weizsäcker. Byl profesorem interdisciplinární biologie University v Essenu, je zakládajícím presidentem University v Kastelu a ředitelem Centra OSN pro vědu a technický rozvoj (United Nations Centre for Science and Technology for Development). Kromě jiného je také ředitelem Institutu pro evropskou enviromentální politiku (IEEP) v Bonnu, Londýně a Paříži, členem Římského klubu, poslancem německého parlamentu a v neposlední řadě členem Světové komise pro sociální dimenze globalizace. Od roku 2002 je předsedou Komise pro životní prostředí, ochranu přírody a jadernou bezpečnost německého Bundestagu. Je nositelem vyznamenání a medailí udělených v Norsku, Itálii, Velké Británii a Japonsku.
Ernst Weizsaecker (EW) je autorem a spoluautorem řady publikací. Je znám svými nekonvenčními přístupy a odvahou vystoupit s neobvyklými myšlenkami.
V 90. letech předkládá k úvaze zavedení ekologických daní a jejich využití pro poskytování ekologických bonusů v takových měřítcích, že by se eko-bonusy mohly stát i základním příjmem a prostředkem obživy. Ve svém důsledku by to mohlo znamenat celkovou přestavbu daňových systémů na zcela nových principech.
Ústředním tématem prací EW je globalizace, jak poznamenal v roce 2001: „Mnoho politických otázek dneška je spojeno s globalizací. Cokoli, udržitelný ekonomický růst, nezaměstnanost, zadluženost rozvojových zemí, finanční politika, ochrana globálního klimatu nebo (německé) odstoupení od jaderné energetiky, vše musí být diskutováno v kontextu globalizace.“
EW sdílí přístup Evropské Unie k životnímu prostředí, zveřejněný v roce 2001 v šestém Akčním programu ochrany životního prostředí na léta 2001 – 2010, zdůrazňující klíčovou roli strategie udržitelnosti pro budoucí sociální a ekonomický rozvoj EU. Evropská strategie udržitelnosti stanovuje šest domén: Energetika a klima; přírodní zdroje; doprava; využití půdy; zdraví; zaměstnanost a věková struktura.
Otázky dopravy jsou úzce spojeny především se spotřebou energií, se spalováním fosilních paliv. To vede k negativnímu vlivu na životní prostředí v oblasti globálního klimatu a úbytku orné půdy. „Ve svém důsledku je to skryté zadlužování budoucích generací.“, prohlašuje EW.
Německo má také svou Národní strategii trvalé udržitelnosti. Strategie má 21 indikátorů pro hodnocení postupu její implementace a identifikuje devět oblastí pro opatření k trvale udržitelnému rozvoji v Německu. EW zdůrazňuje: „Implementace této strategie musí začínat v okruzích energetika/klima, mobilita a zdraví/výživa.“
Výživa souvisí se spotřebou energií více, než by se mohlo zdát na první pohled: „…ustoupit od skleníkového pěstování, konzumaci potravin přizpůsobit přirozenému sezónnímu zrání jejich surovin. Snížit konzumaci potravin z masa a ryb, jejichž produkce je energeticky náročná.“
Globalizace je významným faktorem životního prostředí. „Enviromentální politika je strašidelným úkolem pro kohokoli, kdo je bezprostředně zainteresován na přežití v nelítostném boji globalizace“, prohlašuje EW, „Zeptáte-li se kohokoli z těch, kdo nesou následky globalizace, zda si umí představit čistě monetární globalizaci jako ničitele veřejných hodnot které chrání, pak uslyšíte jasnou odpověď „YES“.
Vztah mezi koncentracemi CO2 a globálními teplotami je v posledních 160 tisíci letech na Zemi přímý. “Chceme-li předejít katastrofě, měli bychom dobře vědět, jak stabilizovat koncentrace CO2. K tomu musíme redukovat emise o 60%-80%. I kdybychom připustili snížení jen o 50% , stále by to byl mnohem ambicióznější cíl, než určuje Kyotský protokol.“, poznamenává EW. „Někteří lidé v Japonsku a v Německu věří, že mezera může být uzavřena pomocí jaderné energie. Aniž bych zacházel do detailu této kontroverzní otázky, dovolte mi jen připomenout, že po 11. září 2001 je třeba bezpečnostní hodnocení jaderných zařízení přeformulovat od samého začátku, v podstatě s nejasným výsledkem. Prezident společnosti Nikkei (největší japonská mediální agentura) Takuhiko Tsuruta se mne laskavě zeptal jak chce Německo vyřazovat své jaderné elektrárny, když je stále ještě podepsáno na Kyotském protokolu. Jedna část odpovědi jsou obnovitelné zdroje energie. Ovšem musíme připustit, že zde jsou také omezení v jejich ceně a v jejich skromné energetické vydatnosti.
Nejlepší řešení, dle mého návrhu, je strategie systematického zvyšování produktivity energie. Učebnicí toho je „Faktor čtyři: Dvojnásobek bohatství s polovičními zdroji“. Jehož jsem spoluautorem se svými americkými kolegy Amory a Hunter Lovinsenovými.“, prohlašuje Dr. Ernst Ulrich von Weizsäcker, bezpochyby nevšední osobnost na pomezí vědy politiky.

František Kostiha

zpět na úvodní stránku